Kapitoly:

1. Úvod a historické souvislosti, parametry a konstrukce.

2. Uvedení do provozu, kalibrace, materiály a jejich kombinace, příprava modelu k 3D tisku.

3. 3D tisk a jeho kvality, ukázky a hodnocení redakce.


 

Rychle do akce

Už při vybalování tiskárny je vidět důraz tvůrců na detail. Zprovoznění Ultimakeru 3 vás zas tak dlouho nezdrží. Napoprvé se sice musíte vypořádat s montáží odnímatelného vícedílného držáku cívek a zapojením NFC čipu detekujícího materiály. Vývojáři ale konečně přidali také automatickou kalibraci vzdálenosti trysek od podložky. U dvoumateriálového řešení se hodí dvojnásob. Vybrat si můžete i četnost takové kalibrace, třeba před každým tiskem, jednou denně nebo pouze na vyžádání. Automatické vyrovnání podložky fungovalo v našich testech velmi spolehlivě.

Montáž vytištěného držáku cívek (zezadu tiskárny) s NFC čipem pro rozpoznávání cívek materiálu

Po prvním spuštění, které trvá déle kvůli rovnou dvěma počítačům schovaným v tiskárně, či po výměně extruderů je dobré provést asistovanou kalibraci soutisku. I tady vede uživatele průvodce přímo na displeji tiskárny a celá operace se tak rychle dostane do krve. Soutisk je přitom zcela zásadním předpokladem kvalitních dvoubarevných i dvoumateriálových výtisků. O to víc při kombinaci hlavního materiálu s materiálem PVA pro rozpustitelné podpory. Tiskárna vytiskne kalibrační mřížky, uživatel položí skleněnou podložku na šablonu a snadno určí nejlepší nastavení soutisku v obou vodorovných osách.

To manipulace s dvěma cívkami v prostoru za tiskárnou patří u třetího Ultimakeru k tomu nejméně pohodlnému a intuitivnímu. Cívky jsou za sebou, při změně druhého materiálu tedy opět manipulujete i s první cívkou. Je tak lepší si na stole tiskárnu otočit či mít rovnou přístup zboku nebo zezadu, abyste na jednotlivé úkony manipulace dobře viděli a dosáhli. Vývojáři si byli složitosti některých kroků pro nováčky vědomi, a tak všechny opět provází průvodce na displeji. Může se zdát trošku zdlouhavé vše vždy potvrzovat, ale je to lepší než udělat chybu. Ta pak stojí zbytečný čas, zvláště v komerčním provozu, kam Ultimaker 3 míří.

Celkově je uvedení tiskárny do provozu sice o chvilku delší než u jednomateriálových Ultimakerů, ale zvládnou jej i méně a středně zkušené uživatelé, pokud se tedy drží návodu. Přesto vřele doporučíme i vstupní školení nabízené středoevropským distributorem a současně prodejcem, společností 3Dwiser, protože během něj novopečený uživatel rychleji získá potřebnou jistotu i zkušenosti pro bezproblémovou obsluhu dražšího zařízení. Mnohé triky, třeba čištění trysek přirozeně zanášených různorodými materiály, navíc ocení i s odstupem času.

Tisková hlava ukrývá dvojici snadno vyměnitelných extruderů

Nerozlučná dvojka

Snad největší pozornost na novém Ultimakeru přitahují sestavy extruderů nazývané PrintCores. Jejich konstrukce se v místě trysky mírně liší, takže zatímco konstrukční materiály PLA, ABS, CPE či Nylon tiskne jádro označené AA, materiál PVA pro vodou rozpustné podpory obstará jádro BB. V balení nové tiskárny dostanete jak dvojici jader AA, tak i jedno BB. Můžete tak zkoušet dvoumateriálový tisk s rozpustnými podporami i dvoubarevný tisk třeba s dvojicí PLA. Vývojáři už také chystají oficiální podporu materiálů CPE+, PC či pružného TPU 95A.

Výměna samotného tiskového jádra je doslova dílem okamžiku. Vysunete materiál, vycvaknete jádro a zacvaknete jiné. To vše samozřejmě podle pokynů průvodce. Daní za tuto jednoduchost je, že standardní sestavu extruderu doplněnou elektronickými čidly sami rozdělávat nebudete, a to ani pro výměnu trysky za jiný průměr či vyšší tvrdost. Ale ani tady není vše uzavřeno, výměnné extrudery s dalšími průměry trysek už dokonce nabízí externí výrobce.

Extruder PrintCore obsahuje také elektroniku

Velmi sympatické je, že Ultimaker neomezuje provoz jen na originální, dražší materiály. Ty mají sice zatím výhodu automatického rozpoznání díky NFC čipům, ale pokud použijete cívku bez čipu se strunou externího výrobce, jednoduše vyberete materiál při osazení cívky na displeji. Vyzkoušeli jsme například PLA od českých Fillamentum a tiskli bez sebemenšího problému.

Perfekcionismus Ultimakeru však stojí ještě za jednu zmínku. Každá barevná varianta originálního materiálu má svůj vlastní tiskový profil, který se může velmi drobně lišit. Není to samoúčelné, protože vlastnosti základního materiálu ovlivňují přidaná barviva. Dobrou zprávou je, že Ultimaker chystá certifikace materiálů třetích stran, takže v aplikaci na přípravu tisku Cura budete moci rychle zvolit tiskové profily nejen na originální a obecné materiály.

Jak praktický i atraktivní je dvoumateriálový tisk, si ukážeme za chvilku nad ukázkami. Je u něj nutno počítat s vyšší spotřebou materiálu. Postup totiž často vyžaduje souběžný tisk čisticí věže v rohu podložky, kde se střídající se trysky čistí před pojezdem zpět na výtisk. Výrazně, i násobně pomalejší jsou celkové doby tisku – nejen kvůli střídání trysek s mechanickým zvyšováním a snižováním polohy a jejich průběžnému čištění, ale důležitou roli zde hraje i výška vrstev. Zatímco pro mnohé stolní FDM tiskárny je dodnes optimální výška vrstvy 150 či 200 mikrometrů, Ultimaker 3 má optimální standard už na 100 mikrometrech. A umí jít ještě níž.

Nový Ultimaker tiskne s originálními materiály i strunami dalších výrobců

Připravujeme 3D model k tisku

Otevřená aplikace Cura prošla v posledních letech výrazným vývojem a těší se velmi širokému zájmu uživatelů stolních tiskáren. Uživatelské prostředí aktuální stabilní verze 2.3.1 bylo vzdušné, hlavní volby máte ihned po ruce. Vlevo pro základní manipulaci s modelem, vpravo pak pro nastavení tisku. Extrudery i struny se snaží synchronizovat se skutečným stavem v tiskárně, potřebujete ale cívky s NFC čipy. Jinak můžete volby přepsat ručně.

Kromě základního nastavení nechybí ani možnost velmi detailní úpravy všech možných parametrů tiskového profilu pro zkušené tiskaře. Velmi vhod přijde nápověda u každého z parametrů, stejně tak možnost rychle se vrátit k doporučené hodnotě.

Výchozí nastavení tiskových profilů je univerzální, zkušení 3D tiskaři s nimi dále pracují podle konkrétního modelu. Předem připravené profily jsme – občas jen s dílčími úpravami – využili k velké části testů. Právě na jejich základu bude stavět drtivá většina majitelů nové tiskárny. Překvapilo nás jejich celkově povedené vyladění – a to na zlepšování profilů vývojáři nadále pracují. Prostor k dalším úpravám samozřejmě zůstává na libovůli uživatele, třeba u vnitřní výplně, která občas zaslouží přidat na extruzi, jinak ztrácí nosnost.

Snadné a praktické je také slícování modelů pro vícemateriálový tisk, které jsou dodávány ve více samostatných souborech. Cura okamžitě odhadne spotřebované množství obou materiálů i čas tisku.

Slícování částí modelu pro vícemateriálový tisk je v nové aplikaci Cura dílem okamžiku

Na méně výkonných počítačích může iritovat neustálá snaha Cury přepočítávat samovolně kód pro 3D tisk – po každé provedené změně nastavení. Méně přehledné je ve srovnání s konkurenci také trojrozměrné zobrazení tiskového kódu.

Cura si poradí s načtením nejznámějších grafických formátů i povrchových modelů, včetně STL, OBJ či moderního 3MF. Přímé načítání modelů a sestav z nejznámějších CAD aplikací ale zatím může cílové skupině profesionálů chybět.

Vygenerovaný g-kód pro 3D tisk je možné poslat pohodlně po síti přímo do tiskárny, nebo uložit do souboru a přenést třeba na USB flash disku. Zpětně jej sama Cura už nenačte. Rozpracovaný projekt, včetně orientace či slícování modelů na podložce, bude umět uložit až verze 2.4, která oznamuje velké množství novinek zatím v beta verzi. (Pozn. redakce: Finální verze 2.4 byla oficiálně uvedena souběžně se zveřejněním této recenze.)

Celkově je příprava 3D modelů k tisku v Cuře přímočarou záležitostí a vývojáři do aplikace schovali množství funkcí, které využije právě dvouextruderový Ultimaker 3. Třeba zcela automatický výpočet rozpustných podpor. Co je na Cuře nejlepší? Většinou bohatě stačí nahrát model, sáhnout po výrobcem připraveném tiskovém profilu a po automatickém výpočtu spustit tisk. Žádné dlouhé nastavování ani tápání.

Zkušební tisk z PLA materiálu Extrafill Gold happens českého výrobce Fillamentum s originálním PVA

Nedávno navíc vývojáři vydali také mobilní aplikaci pro vzdálené sledování a přípravu 3D tisku. Zatím sice umí komunikovat s nejnovějším Ultimakerem 3 pouze v rámci stejné lokální sítě, tedy na omezenou vzdálenost, ale může se hodit, máte-li tiskárnu či tiskovou farmu v jiné místnosti než pracovní stůl. Aplikace umí načítat v mobilu uložené modely a v cloudovém prostředí připravovat tiskový kód. Provázání s portálem Youmagine či podrobnější nastavení tisku snad přibudou s dalšími verzemi. Na rozšíření možností vzdálené správy vývojáři dále pracují, jde o důležitou vlastnost z pohledu profesionálních uživatelů, ale vyžaduje také náročnou infrastrukturu kvůli zabezpečení.

S mobilní aplikací pro Ultimaker 3 zvládnete základní tiskové operace i z chytrého telefonu

Pokračování recenze →

Komentáře