Jak jde dohromady nahota a 3D tisk? V pracovně tajemného digitálního sochaře, který vystupuje výhradně pod přezdívkou en tiresia, jsou ladné ženské křivky hlavní náplní 3D tiskáren i aplikací, které ke své tvorbě používá.

Svoji identitu sice neodhalí, zato v rozhovoru pro náš web detailně odkrývá způsoby, jakými při vytváření digitálních soch pracuje, jaký používá software, materiály i triky k dosažení co nejlepších 3D výtisků.

Co vás přivedlo k modelování a 3D tisku ženských aktů?

Ženské tělo je pro mě odjakživa zdrojem inspirace. Vzpomínám si, že jsem už jako kluk od mámy dostal můj první fotoaparát a pak zhruba v patnácti taky knihu aktů. Později jsem se začal zajímat o sochařství, zvlášť jsem obdivoval dílo Auguste Rodina. Když si moji rodiče kdysi pořídili bronzovou sochu sedící dívky, pokusil jsem se ji zdigitalizovat prostřednictvím fotogrammetrie. Znamenalo to pak ještě hodně ruční práce s čištěním digitálního modelu v Blenderu, ale nakonec se mi povedlo dospět až ke 3D výtisku – ten jsem tenkrát objednal v on-line službě Shapeways. Na webu Thingiverse jsem našel několik 3D skenů Rodinových soch, ale mnohé z těch, co mě zajímaly, tam chyběly. Když jsem si v roce 2011 postavil svoji první 3D tiskárnu, hledal jsem sochy, které by se daly snadno vytisknout a zvlášť jsem si přál získat kopii sochy s názvem Beznaděj. Vybaven vědomím o nemožnosti tisknout více než 45° převisy jsem se zaměřoval hlavně na sochy, které pro svoji výrobu nepotřebovaly žádné podpěry. Problémem u většiny tištěných soch je totiž to, že pozůstatky podpěr nehezky narušují žádaný hladký povrch skulptury.

En tiresia vytváří 3D modely podle fotografií.

Vaše tvorba je však postavena nikoliv na 3D skenech – digitální sochy vytváříte manuálním 3D modelováním. Proč právě takovým způsobem?

Když jsem nebyl schopen získat sken Beznaděje, začal jsem zkoumat možnosti softwarových nástrojů, které by mi umožnily vymodelovat můj vlastní model podle fotografií. Jelikož jsem ve své předešlé práci používal aplikaci Poser, věděl jsem, že je to možné. Řešení jsem nakonec našel v softwaru Daz3D Studio, určeném pro tvorbu kvalitních animací lidských figur, který je možné získat zdarma.

Můžete prozradit, jak při modelování postupujete?

Hodně mi pomáhá to, že mám lékařské vzdělání, takže dobře rozumím lidské anatomii a pohybovým možnostem našich těl. Stačí mi podívat se na obrázek a rychle poznám, zda se taková pozice bude dát vytisknout podle mých představ a schopností mých 3D tiskáren, aniž by bylo zapotřebí mnoho podpěr. V softwaru Daz3D pak načtu výchozí model lidské postavy a začnu jej polohovat – od pánve přes páteř, trup a krk po hlavu. Potom nastavím pozice končetin, přičemž začínám od největších kloubů – tedy kyčle, ramena a nakonec až po konečky prstů. Při práci mi hodně pomáhá 3D polohovací zařízení SpaceNavigator, díky kterému si můžu model neustále hladce natáčet ze všech stran.

Figurální modelování v softwaru Daz3D Studio.

Daz3D je přece jen software primárně pro animace, ne pro konstrukční modely. Co to znamená pro jejich export?

Aplikace má funkci pro export souborů ve formátu OBJ, ale ty nejsou „vodotěsné“ (nemusejí mít tzv. uzavřenou geometrii, tedy nejsou tisknutelné – pozn. red.). Dalším nezbytným krokem je tedy převod do formátu STL a následná ruční oprava sítě. Dříve jsem používal NetFabb Basic a MeshMixer, ale nyní pracuji převážně v Blenderu. Ten používám už několik let a můžu říct, že naučit se ovládat jej jde velice rychle. Jsou v něm skvělé funkce pro práci se síťovou geometrií, ale používám také modelovací nástroje, zvlášť při zpracování vlasů. Pro slicování využívám aplikaci Simplify3D, která mi nabízí snadno odstranitelné podpěry.

Při tisku je používáno jen minimální množství podpěr.

Jaké se vám osvědčily tiskové materiály?

Dříve jsem hodně tiskl z ABS, protože se dají hezky vyhladit v acetonových výparech. Dokud jsem však svoji tehdejší 3D tiskárnu Mendel90 nevybavil uzavřenou vyhřívanou komorou, tištěné modely se často kroutily nebo oddělovaly od podložky. Dnes jsou moje výtisky lepší díky kvalitnějším materiálům a nesrovnatelně lepším 3D tiskárnám. Natolik, že již většinou není zapotřebí žádná dodatečná úprava povrchu – to mi umožňují současné PLA materiály. Osvědčila se mi značka Fillamentum, která má v nabídce opravdu hodně různých typů a barev materiálů a dobře se mi tisknou. Mám už vážně velkou kolekci cívek a pořád zkouším nové.

Zmínil jste historický Mendel90 – jaké 3D tiskárny používáte nyní?

Mám upravený BigBox od E3D-Online s dvojitou tiskovou hlavou, díky které mohu z jedné trysky extrudovat PLA jako hlavní materiál a ze druhé PolySupport, jenž pomáhá se snazším odstraněním podpěr. Nedávno jsem si pak pořídil 3D tiskárnu Creality CR-10S a žasnu, jak moc se technologie za těch pár let posunula vpřed. Ačkoliv toto zařízení stojí úplně stejně, jako moje první 3D tiskárna před osmi lety – tedy 350 liber – nabízí mi čtyřikrát větší výšku, dvacetinásobný objem tiskové komory a hlavně nesrovnatelně kvalitnější výtisky.

Tvorba tohoto autora hezky ilustruje, čeho lze dosáhnout s domácí 3D tiskárnou vlastní výroby.

Podělíte se s námi o tipy pro 3D tisk, které jste během své práce v uplynulých letech objevil?

První věc, kterou jsem pochopil hned u svojí první stavebnicové 3D tiskárny, byla důležitost správného nastavení rychlosti extruze. Vyladěním správného množství nanášeného materiálu v reálném čase dosáhnete pevných a čistých výtisků. Samozřejmě, zcela zásadní je vytvoření první vrstvy – používám firmwarovou funkci babystepping, která mi umožní zcela přesně nastavit výšku trysky. Nepoužívám rafty, spoléhám na přilnavost tiskové podložky PrintBite. Podpěry využívám jen v těch opravdu nejnutnějších případech, u převisů jdu až k hraně 45° extrému. Tajemstvím úspěchu je tady řízení teploty trysky v kombinaci s efektivním chlazením vytlačeného materiálu, které musí být co nejrychlejší.

Je něco, co vás ve vaší tvorbě omezuje?

Docela velkým problémem jsou copyrigtová omezení, kvůli kterým není množné mnohé 3D modely sdílet a tisknout některé sochy lze jen pro osobní nekomerční použití. Po technické stránce je dost velký problém s tiskem vlasů, zvlášť v případě exportu z Daz3D, kdy vlasové sítě nejsou vůbec použitelné pro 3D tisk.

Autorem všech fotografií je en tiresia. Jeho tvorbu můžete sledovat na Twitteru a na osobním blogu 3D Printed Nudes.

Komentáře