Na úvodní fotografii: zakladatelé 3Dees Industries Ondřej Štefek, Miloš Blaškovan a Daniel Adam s českými a ukrajinskými kolegy v dobách, kdy ještě v zemi panovala naděje na lepší zítřky. Z redakčního rozhodnutí jsme tváře všech ukrajinských občanů na zveřejněných snímcích zakryli, abychom jim v těchto těžkých chvílích nezpůsobili další zbytečný stres.

Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, má za sebou Ukrajina první den bezprecedentní okupace ze strany ruské armády. Jednatelé české firmy 3Dees Industries právě míří auty k polsko-ukrajinské hranici, aby u ní vyzvedli ženy a děti zaměstnanců ze své ukrajinské pobočky, kterým zároveň vezou základní ochranné prostředky. Otci rodin hranici překročit nesmí, v zemi je vyhlášen válečný stav a jejich povinností je zůstat a bránit Ukrajinu před nepřítelem.

Dramata, jež se odehrávají jen pár set kilometrů na východ od nás, si asi nikdo z nás neumí představit. Na prvním místě je samozřejmě starost o život, o zdraví, v dalším sledu o majetek a zázemí lidí, kteří jsou nyní vystaveni hlavním ruských děl a kulometů.

Na tento konflikt můžeme a budeme prostřednictvím veškerých médií nahlížet z nejrůznějších perspektiv. Následující rozhovor má za cíl zprostředkovat zkušenosti Čechů, kteří se spolu s Ukrajinci rozhodli vybudovat v Kyjevě podnik zaměřený na digitální průmyslové technologie a nabídnout jejich reálné zážitky z míst, jež jsou dnes vystavena zbytečnému násilí. Rozhovor vznikal v první den útoku ve čtvrtek v noci.

 

Jste v kontaktu s vašimi kolegy z ukrajinské pobočky? Co právě teď prožívají?

Ondřej Štefek: Od rána jsme byli s kolegy v kontaktu a musím říct, že nás překvapuje, jak zodpovědně a odvážně navzdory té extrémní situaci se snažili řešit zajištění našeho pracoviště. Samozřejmě jsme s nimi řešili, co aktuálně potřebují – primární jsou zcela základní potřeby jako jídlo, pohonné hmoty, peníze… Čeká se, že Kyjev bude terčem masivního útoku, takže se všichni připravují na opuštění města.

Dá se vůbec uvažovat o jakémkoliv zabezpečení vašeho podniku a instalovaných technologií v situaci, kdy na město padají bomby a možná hrozí boj o každou ulici?

Daniel Adam: To je jen zbožné přání, nedá se nic dělat. Můžeš jen doufat, že zrovna ta oblast, kde jsi, nebude cílem útoku. Nicméně naši kolegové měli zájem přemýšlet o tom, co by se dalo dělat. Z naší strany to byla velká investice, máme tam stroje, tým lidí, firma je umístěna poblíž nádraží a strategických míst, která mohou být bombardována. Ale my nemáme možnost dělat nic.

Co vás přivedlo k tomu, abyste expandovali právě na Ukrajinu?

Ondřej Štefek: S ukrajinskými partnery nás nejprve propojila společnost HP, která nám nabídla možnost prezentovat digitální výrobu v této zemi. Založili jsme tam dceřinou firmu ve spolupráci s dnešním kolegou, který má dlouholeté zkušenosti se 3D tiskem. Měli jsme příležitost navštívit spoustu ukrajinských průmyslových firem a konstatovali jsme, že tam je veliký potenciál a prostředí připravené na tyto inovace.

3Dees Industries na svém prvním ukrajinském veletrhu.

Ukrajina může být v očích mnoha Čechů vnímaná jako spíše zaostalá země. V médiích se dočítáme o vlivu tamní korupce, o různých mafiích, Ukrajince zde známe hlavně jako levnou námezdní sílu… jaké dojmy z Ukrajiny jste si přivezli vy?

Ondřej Štefek: Moje zkušenost s Ukrajinci je mnohaletá, spolu s kolegou jsem studoval na Středoevropské univerzitě v Budapešti, kde byla silná ukrajinská komunita. Byli to velmi vzdělaní a aktivní lidé, kteří chtěli přinášet co nejvíc pro svoji zemi. Je v nich určitý patriotismus, který my u nás tolik nevnímáme, každopádně jsou to lidé velmi vstřícní. A také ve firmách, které jsme navštívili, byl vždy cítit zájem o to posunout se dál. Pro nás bylo příjemné, že na nás Čechy pohlížejí podobně jako my například na Němce – jako na zemi, ve kterou mají důvěru a chtějí s ní spolupracovat.

Daniel Adam: Kyjev je univerzitní město, ve kterém jsou počátky kosmického výzkumu a letectví, takže tam vnímáte tu vzdělanost. Pohled na Ukrajinu z naší strany je velmi zkreslený. Známe ty dělníky na stavbách a uklízečky, ale je to kulturní země se vzdělanými lidmi, z nichž mnozí vzhlížejí k civilizovaným zemím Evropské unie a touží po svobodě a demokracii.

Posezení s obchodními partnery na Ukrajině.

Prostřednictvím separatistických republik je Ukrajina v táhlém konfliktu s Ruskem už mnoho let. Jak na svého východního souseda pohlíželi lidé, se kterými jste se setkávali?

Daniel Adam: Nevnímali jsme žádnou agresi vůči Rusku, spíš smutek z toho, jaká je ta situace, kdy jsou stavěni před rozhodnutí, co dál. Firmy, které měly subdodavatele z Ruska, hledaly možnosti rozšiřování spolupráce směrem na západ.

Ondřej Štefek: Musím říct, že mě nejprve zaskočilo to, že se při obchodních jednáních běžně přecházelo z ukrajinštiny do ruštiny. Když někdo začal mluvit rusky, ostatní přirozeně pokračovali taky v ruštině a naopak. Ptali jsme se, proč to dělají a oni reagovali tak, že to je prostě slušnost. Nebyla tam cítit žádná nenávist nebo odpor. Říkali, že už jsou několik let v podstatě ve válečném stavu, ale musí s tím umět nějak žít. Ještě těsně před invazí mimochodem naši kolegové jezdili na obchodní jednání na východ Ukrajiny a nebyl tam problém.

V jakých oblastech jste se chtěli na Ukrajině prosadit?

Ondřej Štefek: Nabízíme stejné technologie jako tady v Česku, tedy průmyslový 3D tisk a 3D skenování. Navázali jsme kontakty s mnoha firmami, které o tyto technologie jevily velký zájem. V regionech kolem Oděsy, Charkova nebo Lvova je spousta průmyslových zón a strojírenských závodů, ve kterých je pro zavádění digitalizace výroby značný potenciál.

Daniel Adam: Vnímali jsme silný optimismus v možnostech rozvoje podnikání. Ty firmy mají zájem oživit svoje aktivity, odpoutat se od té tradiční sovětské éry, se kterou jsou stále spojené a mají zájem o kooperace se západními podniky, jako jsme my.

Návštěva u výrobce letadel Antonov v Kyjevě.

Je brzo něco předvídat, ale máte aspoň nějaká očekávání, jak se může vaše pozice na Ukrajině do budoucna vyvíjet?

Daniel Adam: Dnešním dnem se hodně věcí mění, vlastně vůbec nevíme, jak to bude dál pokračovat a jsme z toho zdrcení. Osobně si neumím představit, že se Ukrajinci poddají, jejich národní povaha je jiná než naše. Nesmíří se s okupací tak snadno, jako my v osmašedesátém.

Ondřej Štefek: Jsme v prvním dni invaze, reagujeme na to nejnutnější. Nabídli jsme našim kolegům a jejich rodinám pomoc, i když kolegové jako muži kvůli branné povinnosti nebudou moci svoje rodiny doprovodit a zemi opustit. Naše technologie zůstávají na Ukrajině zablokované a nemůžeme s tím nic dělat.