3D tisk zbraní je vděčné a přitom hloupé téma mainstreamových médií. Nyní lze očekávat další vlnu zkreslených informací v souvislosti s novou legislativou v USA.

Do povědomí široké veřejnosti se 3D tisk dostává různými způsoby. Většina Čechů se tak s touto technologií konfrontovala poprvé v roce 2012 prostřednictvím nahého poprsí jakési slečny, kterou před fotografem Reflexu skenoval a její bustu potom tiskl tenkrát začínající Josef Průša. Zážeh oslnivé kariéry stvrdilo pozvání do Plovárny Marka Ebena a zatímco mladý talentovaný podnikatel Průša budoval základy svého budoucího impéria, dočkal se první veřejné slávy 3D tisk taky za oceánem.

Tamní mediální bublina se nafoukla kolem projektu jistého Codyho Wilsona, označovaného za anarchistu, který v roce 2013 pronikl do nejvěhlasnějších časopisů a televizí s kontroverzním projektem pistole Liberator, kterou si – probůh – dokáže každý stáhnout z internetu a vyrobit si ji doma 3D tiskem. Co na tom, že tisk zbraní z plastu na domácích 3D tiskárnách byla a dosud je úplná pitomost, představující nebezpečí primárně pro toho, kdo s takovým nástrojem zachází…

Zrodil se bubák, který od těch dob občas vystrkuje růžky a spojení „zbraně“ + „3D tisk“ je z jakéhosi zvláštního důvodu pro novináře zajímavým bulvárním tématem. Bohužel, ku škodě 3D tisku jako takového, neboť se z pohledu oboru jedná o marginální problematiku.

Právě v těchto dnech se širší veřejnost opět určitě s domácím 3D tiskem zbraní v médiích setká. Bidenova administrativa v USA totiž připravila nové zákonné opatření (2021R-05F), které upravuje požadavky na nakládání s komponenty pro výrobu zbraní. Reálně je to docela nudná a nezajímavá záležitost, která s 3D tiskem nijak přímo nesouvisí – stávající legislativa bude doplněna tak, aby výrobci takových komponent, jako jsou například prázdné rámy pistolí nebo pušek, také tyto prvky označovali sériovými čísly pro jejich snadnou identifikaci.

Českého čtenáře určitě zaujme fakt, že v USA je dosud zcela legální domácí výroba zbraní a jejich držení pak nevyžaduje žádnou licenci. Takovou si musí od roku 1968 opatřit jen ti, kdo se rozhodnou doma vyráběné zbraně dál prodávat nebo distribuovat, a takové pak musejí být označeny sériovým číslem. Ve Spojených státech si tak může kdokoliv objednat zbraň v podobě stavebnice, kterou si sestavíte doma z dodaných jednotlivých prvků.

Nová americká legislativa má za cíl omezit dostupnost takzvaných „ghost guns“, což jsou veškeré zbraně postrádající identifikační prvky. Uvedený nový zákon nijak explicitně nezmiňuje 3D tisk, přesto se jeho projednávání okamžitě v médiích prezentuje jako norma zakazující domácí 3D tisk zbraní.

3D tiskárny pro výrobu zbraní v domácích podmínkách nejsou vhodné, nedokážou nabídnout mechanické vlastnosti takové, aby bylo možné z plastové vytištěné pistole střílet běžnou municí a jakkoliv mohou být zbraně bez sériových čísel z kriminalistického pohledu problém, drtivá většina jejich komponent je vyráběna jinak než 3D tiskem. Bohužel, v médiích se asi nedočteme o nebezpečnosti domácích soustruhů, používaných pro výrobu funkčních kovových hlavní, frézek a dalších tradičních nástrojů, které tvoří primární výbavu každého, kdo to s výrobou zbraní myslí vážně.

Foto: London’s Victoria & Albert Museum